blog   newsletter   suche   kontakt   impressum 
  

 

Co je to sociální trojčlennost?

Člověk se stává čím dál složitějším a s ním i lidská společnost. Často však chce mít sám sebe jednoduššího než je, redukovat se na nějaký vzorec nebo dokonce na politickou stranu. Zasadit se za sociální trojčlennost znamená pracovat na takové společnosti, jež člověka přijímá v jeho celistvosti, se všemi jeho zdánlivými rozpory.

Zdravá společnost předpokládá rozdělení společnosti na tři oblasti: duchovní život (kultura a vzdělávání), hospodářský život (ceny a měna) a právní život. Tyto tři oblasti jsou na sebe tak odkázány, že nadvláda jedné z nich má katastrofální zpětné účinky na obě zbylé oblasti. Hnutí za sociální trojčlennost se snaží upozornit na tento úpadek a ukázat nové perspektivy.

Oblasti společnosti by se měly rozvíjet autonomně (samostatně) a tím na sebe pozitivně působit. Teprve když tyto oblasti nebudou směšovány, mohou přivést k rozkvětu své vlastní zákonitosti a vlastní ideály: svobodu v duchovním, rovnost v právním a bratrství v hospodářském životě.

Každý člověk je menšinou – svoboda v duchovním životě

Kultura žije ze svobody, ale ne ze svobody kolektivní nebo národní, ale ze svobody individuální. Každému má být dovoleno překračovat kulturní hranice.

Svobodný duchovní život, jako svobodně tvořící umění a vzdělávání, buduje schopnosti, jež lidstvo potřebuje pro svoje myšlenkové i hmotné přežití a další rozvoj. Schopnosti se mohou vyvinout jen ze svobodného ducha. Vše, co souvisí se schopnostmi, patří do oblasti duchovního života. Proto by měl být kapitál kontrolován duchovním životem a přenechán schopným podnikatelům až do jejich odchodu do důchodu nebo jejich smrti. Pak by se dostal darem k novému schopnému podnikateli. Jakékoliv dědění kapitálu by bylo vyloučeno, protože kapitál by nebyl vázán na krev, ale na schopnosti.

Autorská práva nebo patenty vedou k duševnímu lupičství. Samozřejmě, i výzkumní pracovníci musí z něčeho žít. Financování příspěvky a dary jim ale dovoluje dát výsledky svého výzkumu volně k dispozici.

Každý člověk je lidstvem – bratrství v hospodářském životě

Globalizace je nevyužitou příležitostí. Kdo počítá s náhodností trhu, zklame sám sebe nebo jiné. Z cen na světovém trhu by měl být schopen vyžít každý, nejen lidé v průmyslových zemích.

Vedla plýtvání půdou velkomajiteli pozemků trpí malí zemědělci v rozvojových zemích v konkurenci vysoko dotovaných zemědělských produktů z Ameriky a Evropy. To vede k paradoxní situaci, že i navzdory dnešní nadvýrobě se lze dostat do bídy a hladu.

Spravedlivý obchod tu hraje čím dál větší roli. Lze hovořit o „smluvním hospodářství“, které má nahradit slepé tržní hospodářství a umožnit malým zemědělcům žít důstojný život.

Bez výrobních prostředků není co prodávat. Peníze musejí proto vznikat tam, kde jsou nasazeny výrobní prostředky, t.j. decentralizovaně v každém jednotlivém podniku, a zmizet, když tyto výrobní prostředky už nic nevyrábějí. Jen takto omezenými penězi (resp. omezenými akciemi) lze zabránit každé inflaci a měnové spekulaci. Úloha státu se tu omezí na to, aby nedovolil lichvářské úroky.

Každý člověk má jeden hlas – rovnost v právním životě

V státním právním životě se jedná o demokracii, jako např. při otázkách vnější a vnitřní bezpečnosti. Tu může být jednotlivec většinou přehlasován.

Jestli pomůže více demokracie nebo nějaká přímější demokracie, je ale sporné. Stát by spíše měl být souběžně s tím ve jménu svobody a bratrství mnohem víc omezován.

Prvé náznaky toho najdeme v samotném slově demokracie. Většinou se do ní zahrnují nejen svobodné volby, ale i nezávislá média. Ten, kdo v tomto smyslu myslí důsledně dál, bude muset požadovat i nezávislé školství.

Každý člověk je mostem – spolupůsobení extrémů

Každý člověk je zároveň menšinou, občanem i představuje celé lidstvo. Společenské instituce však musí být vybudovány jednodušeji. Mohou brát v potaz vždy jen jedno z toho. Lidskou se společnost stává až spolupůsobením společenských institucí, když se tyto začnou skutečně doplňovat bez toho, že by se chtěly navzájem pohltit.

Kdo ale zaručí, že se společenské instituce se svými jednostrannostmi nerozejdou různými směry? Nikdo jiný, než člověk sám. On je to, kdo staví mosty. Je nejen občanem ve státě, ale je aktivní i v hospodářství a v kultuře. Člověk je jednotou společnosti, a čím více se ho to týká, tím lépe.

Autor: Sylvain Coiplet
Přeložil: Marian Fillo